Veškerá diskuse o využití městského veřejného prostoru často záleží na lidech s rozhodovací pravomocí. Oni také mají určité představy o světě, o životě ve městech, o dopravních prostředcích, atd... je možné jim představit teorii, ale stejně ji často interptertují k "obrazu svému". Zcela jistě tedy bude městský veřejný prostor a dopravní prostředky vnímat jinak premiér Nizozemí a jinak prezident USA. (Zdroj textu a foto: Dánská cyklistická ambasáda).
STATUS QUO
V dopravě běžně rozlišujeme čtyři složky dopravy:
- individuální automobilovou dopravu,
- veřejnou hromadnou dopravu,
- chodce,
- a cyklodopravu.
V uplynulých desetiletích však došlo k obrovskému rozvoji automobilismu. Přibyly nové silnice a obchvaty, narostl počet parkovacích míst. I přesto ale staré problémy zůstávají a nová dopravní infrastruktura často způsobuje další nárůst automobilů. Je zřejmé, že tradiční přístup selhává u nás stejně jako v západní Evropě před čtyřiceti lety.
Přibývající vozidla zatěžují prostředí hlukem a vibracemi, znečišťují ovzduší a nárokují si stále více našeho prostoru, lidé v autech jsou si vzdálenější. Navíc jde jednoznačně o nejdražší možnost dopravy. K nákladům za tento způsob života se připočítávají veřejné výdaje na opravy silnic, ekonomické ztráty z dopravních nehod nebo znečištěné životní prostředí. Důležité je i snížení atraktivity území.
Jenže oběťmi bobtnajícího automobilismu jsou i náš veřejný prostor a životní styl, protože městské prostředí je pomalu degradováno jen na budovy, parkoviště a komunikace. Nepříznivé prostředí, které jsme sami vytvořili, ve velké míře vypudilo z veřejných míst život. A automobilismus v tom hrál podstatnou roli. I známý dánský architekt Jan Gehl k tomu kdysi poznamenal: „Nikdo nevěděl, že to, jak stavíme města, ovlivňuje životní styl a životy lidí.“
Ve Zlíně se ale v minulých letech podařilo některá místa veřejného prostoru oživit. Příkladem mohou být třeba pěší zóna v ulici Školní, obnova parku Komenského či Gahurova prospektu. Ukazuje se, že to má smysl. Přívětivý veřejný prostor totiž pomáhá k rozvoji ekonomiky a zvyšuje bezpečnost.
Pro pohyb ve městě se jako nejvhodnější způsob jeví pěší a cyklodoprava. Ty je třeba „zrovnoprávnit“ v dopravním systému města, včetně atraktivnější veřejné hromadné dopravy. Při dopravním plánování a snaze o oživení městského prostoru to zohledňujeme i ve Zlíně.
Přístup, který respektuje všechny čtyři složky městského dopravního systému a snaží se o jejich vzájemnou vyváženost, se nazývá udržitelná městská mobilita.